Standardní tance

Standardní tance jsou v dnešním pojetí charakterizovány spíše vnější formou, kterou tvoří především uzavřené párové držení, švihový pohyb po celém parketu, frak, dlouhá dámská toaleta a hudba 30.let. Standardní tance se podle některých tanečníků začínají vyvíjet právě koncem meziválečných let.

Skutečně tehdy vznikly první popisky figur a základních technik, které ani dnes neztrácejí svou platnost. Postupně se tyto techniky pro standardní tance upravují a doplňují, mění se a posunuje obsah a výraz tanců. Mění se móda v oblékání a v hudebním doprovodu. Z původního anglického stylu, který se vyznačoval hlavně nedbalou elegancí a obdivem k technice tance, se tak současný standardní styl posunul k dravosti, obdivu ke kráse, k romantičnosti a citovému prožití pohybu a hudby.
Nechme teď jednotlivé standardní tance se představit.

 

Waltz - první standardní tanec
" Říká se mi také pomalý valčík, což ukazuje na příbuznost s rychlejším vídeňským valčíkem. Oba jsme sice na tři doby, ale pohybově s valčíkem toho moc nemáme. Mně je vlastní kyvadlový švihový pohyb, který připomíná dětskou houpačku. To mi umožňuje měkký postupový pohyb. Mým speciálním vynálezem jsou otáčky ne o celý obrat, ale pouze o 3/4. Charakteristickým pohybem je pro mne přísun, který mi umožňuje dostat se až do těch nejvyšších sfér, ze kterých se pak mohu lehounce a pomalinku snášet."


Tango - druhý standardní tanec
" Cítím se latinsko-americky a na protest proti zařazení mezi standardní tance dělám vše obráceně. Nesnáším švihový pohyb, rytmus určuji zastavením pohybu nezatížené nohy, nechci působit uhlazeně. Jsem plný rozporů, jednou jsou moje pohyby tvrdé, trhavé a mužné, jindy měkké, skoro plíživé a ženské. Prudké pohyby kontrastují s výdržemi. A vše prováděné pěkně tělem, ne jen nohama. Neustálou změnou mezi tvrdostí a útočností na jedné straně a měkkostí a zdržováním energie na straně druhé."


Valčík - třetí standardní tanec
" Protože jsem kmenem mezi ostatními tanci, mezi standardní tance jsem se dostal až jako poslední. Dokonce jsou ještě na světe soutěže, kde si myslí, že se beze mě obejdou. Asi to pramení z toho, že nemám moc figur. Ale zkuste při mé rychlosti rotace udělat něco jiného! Ale mým nejparádnějším číslem je točení na místě. V Čechách tomu říkají "flekáč". Poslední dobou už to ale skutečně byla trochu nuda, a tak jsem povýšil změny na postupové figury a přidal do svého repertoáru i pivoty a spiny. A hned si mohu pohrát s hudbou."


Slowfoxtrot - čtvrtý standardní tanec
" Já jsem tím nejklasičtějším anglickým tancem a dodnes je mým mottem nikdy nebýt nápadný. Všimněte si, že na soutěžích mě, jako jediný tanec, začínají skoro všichni nejjednoduššími figurami a prokazují tak věrnost a oddanost mým základním myšlenkám. Nedbale elegantní, přitom velkoprostorový pohyb vychází z kyvadlového švihu, ale rozprostírá se do dálky a vytváří iluzi dlouhé ploché vlny. A jaká je moje hudba? Neustále tekoucí, plynoucí, valící se a určitě nejlepší, když ji hraje pořádný bigband."


Quickstep - pátý standardní tanec
" Hopláá, teď přicházím já! Poznáváte určitě moji výbušnost, bujnost a skvělou náladu. Ta tam je nenápadnost mého pomalého bratra slowfoxtrotu. Bližší je mi můj strýc charleston. Není čas na pauzy! Na moji rychlost je třeba být již pořádně obratný. Plynule s veselými, perlivými a poskočnými kroky! Pozor ale na poskakování a běhání. Nejsme přece vrabčáci, tak všeho s mírou. I v rychlých krocích můžete být trochu váhaví a nedbalí. Žádné vracení, žádné úskoky, vše se neustále valí vpřed. Tak jako muzika, která vám nedá vydechnout a neustále vás žene do obrátek."

Čerpáno z knihy "Sportovní tanec" - Petr Odstrčil